Blog

V jednom z našich nedávných příspěvků jsme vám odkryli záhadný pepřový olej z Kampotského pepře a podívali jsme se, jaké zdravotní účinky má. O tomto oleji to bude i nyní, podíváme se však na něj z pohledu výroby. Získávání esence pomocí destilace Olej z černého pepře může být získáván buď přímo z rozdrcených pepřových zrn, případně jej lze vytěžit z pepřových lián, na kterých pepřová zrna rostou. V obou případech je klíčem k získávání esenciálního oleje destilační proces. Konkrétně se jedná o destilaci vodní parou, která je pod vysokým tlakem filtrována přes organický materiál, v tomto případě tedy části rostlin pepřové révy či přímo pepřová zrna. Olej je následně izolován od vody a stáčen. Výtěžek se pohybuje mezi 1 až 4 % z celkovému objemu biomasy. Což je také důvod, proč se jedná o poměrně drahý produkt. Dobrou zprávou je, že díky vysoké koncentraci látek obsažených v pepři stačí pro většinu použití jen několik málo kapek. Koncentrovanou sílu snadno zjemníte Pro někoho však může být tento olej až příliš silný. V takovém případě jej lze kombinovat s jinými oleji. Velmi dobře si rozumí s citrusovými oleji a s oleji z okvětních lístků. Vhodný je například pomeranč, grapefruit, citrón či bergamot nebo levandule. Díky své štiplavosti jej ovšem můžete vyzkoušet zkombinovat s esenciálními oleji z eukalyptu či čajovníku. Vyzkoušejte si vytvořit směs z 20 ml slunečnicového či měsíčkového oleje, 10 ml třezalkového oleje, 1 kapky esenciálního oleje z černého pepře a několika kapek zázvorového a citrónového esenciálního oleje. Získáte tím dokonale voňavou bombu, kterou můžete používat při svalové ztuhlosti i celé řadě dalších obtíží, o kterých si můžete přečíst v našich článcích.

Dny 13. až 15. května jsou v Kambodži zasvěceny oslavám. Slaví se totiž narozeniny tamějšího vládce Norodoma Sihamoniho, jediného monarchy na světě, který hovoří plynně česky. Plynulé ovládání češtiny ovšem není jedinou zajímavostí tohoto vladaře, jehož životní příběh naplnil tanec, otroctví i panování. Studium na českých školách a odpor vůči komunismu Vládnutí měl Norodom předurčené. Narodil se totiž jako syn kambodžského krále Norodoma Sihanuka, který jej v jeho devíti letech vyslal do tehdejšího Československa na zkušenou. Sám prezident Antonín Novotný tehdy zařídil malému Kambodžanovi vládní stipendium, díky kterému princ začal v srdci Evropy studovat základní a později jazykovou školu.  Spíše než jazyky však Norodomovi uhranul tanec, který nakonec začal studovat na Pražské konzervatoři a později i na AMU. Když do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy, byl jedním z těch, kteří proti vpádu demonstrovali. Sám přitom neměl ani tušení, že podobný osud již brzy potká i jeho rodnou zem. Z tvrdé práce na polích velvyslancem Kambodže Kambodža se o pár let později dostala do područí frakce Rudých Khmérů a jeho královský otec byl svržen. Sihamoni se dostal zpět domů v roce 1975. Nečekalo na něj však žádné velkolepé přivítání, místo toho musel na příkaz Pol Potova režimu pracovat jako otrok na rýžových polích. Jeho rodina byla uvězněna do roku 1978, kdy režim Rudých Khmérů padl. Až do osvobození Vietnamem byl Sihamoni se svou rodinou uvězněn ve svém paláci. Následně se stáhl do ústraní kláštera a stal se mnichem. Touha tančit však byla silnější a tak nakonec z kláštera odešel a zamířil do Paříže. Zde založil vlastní taneční školu, kterou vedl až do nového milénia a kde se později stal také velvyslancem Kambodže při UNESCO v Kambodži. Zajímají vás další krutá fakta o historické nadvládě Rudých Khmerů v Kambodži? Přečtěte si další článek, ve kterém popisujeme drtivou historii Kampotského pepře. Kambodžská koruna a čestné občanství Prahy Králem Kambodže byl korunován v roce 2004 a v čele země působí dodnes, byť jeho role je dnes již především reprezentativní, podobně jako u řady dalších monarchů v Evropě. Do Česka se panovník několikrát vrátil a vždy na naši zem vzpomíná s láskou. Češtinu prý stále ovládá naprosto plynně! Letos panovník, který se ve své zemi těší velké oblibě, oslavil 69. narozeniny. Co myslíte, popovídáme si s ním někdy hezky česky? :-)   Zdroj úvodní fotografie: reflex.cz

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak dostal perník své jméno? Voňavý chléb s medem měli péct již starověcí Egypťané. Možná právě díky úzké vazbě na Blízký východ se do této pochoutky začal přidávat i pepř. Postupem času se toto pečivo dostalo až do Čech, kde se mu dle pepřové chuti začalo také tak říkat.  Jak se z původního peprníku stal postupem času perník Zatímco dnes vnímáme perník jako sladkou pochoutku, kterou nekonzumujeme tak často, dříve se jednalo o pokrm konzumovaný téměř každý den. Jeho pečením se zabývali specializovaní řemeslníci nazývaní jako koláčníci, mazanečníci či caletníci.  Původní receptura perníku se skládala z mouky, medu a pepře. V dobách renesance se dokonce pekly tak silně opepřené perníky, že se používaly coby ekvivalent k dnešním pivním pochoutkám. Jejich palčivost totiž zvyšovala žízeň a tak se servírovaly v putykách, aby toho hosté co nejvíce vypili. Perníkové koření je dodnes mírně opepřené Pepř je součástí perníkových koření i dnes, ovšem v podstatně menší míře. Ve směsích, které jsou často tajemstvím každého z výrobců, jej většinou doplňuje hřebíček, skořice, fenykl, anýz, nové koření, badyán, kardamom a muškátový oříšek nebo květ. Je zajímavostí, že tato koření mají na tělo podobně příznivé a léčivé účinky často spojené s trávicím ústrojím. Ostatně ne nadarmo byl dříve peprník využíván coby prostředek, jak se zbavit nejrůznějších parazitů sídlících v žaludku a střevech. Tyto časy jsou však již dávno pryč a perník je dnes pochoutkou, která provoní každé Vánoce, bez které se neobejde žádná pouť a která vykouzlí úsměv na tváři každého dítěte. 

Možná se vám také někdy stalo, že jste drtili do jídla svůj oblíbený Kampotský pepř, když jste najednou ucítili šimrání v nose a dostali nezadržitelnou potřebu kýchnout. Snad jste dokázali rychle odvrátit hlavu, jinak by salát mohl být okořeněn něčím, co nebylo původně vůbec v plánu. Čím to je, že nás pepř nutí kýchat? Odpovědí je piperin.  Piperin je to, co dělá pepř pepřem Piperin by se dal označit za duši pepřových zrn. Právě tento alkaloid způsobuje jeho štiplavou chuť, podílí se na jeho vůni a je také důvodem celé řady zdravotních benefitů, které pepř přináší. Alkaloidy, tedy dusíkaté organické sloučeniny rostlinného původu, mohou dráždit nervová zakončení uvnitř nosu. Jakmile alkaloid dopadne na sliznici, začne produkovat chemikálii zvanou histamin. A právě histamin způsobí stažení svalstva, což má za následek kýchnutí. Co se děje s naším tělem? Tělo se tímto způsobem snaží vypudit látku, která sliznici dráždí. Piperin je přitom obsažen ve všech barevných variantách pepře. Jeho vůbec největší koncentrace je však v černém pepři. Je zajímavostí, že během kýchnutí můžeme sledovat také velmi silný záblesk v očích. Jedná se o reakci těla na vysoký tlak v hlavě během kýchnutí. Tento tlak může působit i na sítnici citlivou na světlo. Až tedy budete zase někdy pracovat s pepřem, buďte připraveni na hrozící nebezpečí kýchnutí. A buďte také připraveni na to, že bude doprovázeno buď popřáním „na zdraví“, či větou: „Je to pravda.“ Zatímco první zvyk má své kořeny ve středověku, kdy si lidé během morových pandemií přáli pevné zdraví, v druhém případě lidé již ve starověku brali kýchnutí jako potvrzení pravdivosti výroku, který kýchnutí předcházel. Věštění z kýchanců, které se praktikovalo ve starém Římě, však už naštěstí odvála historie. My si můžeme ono proroctví převést po svém, například: Je pravda, že Kampotský pepř je ten nejlepší na světě. :-) Zajímá vás, co všechno ve vašem těle dělá piperin? Přečtěte si další článek o jeho zdravotních benefitech.

Již několikrát jsme vám ukázali, že pepř nemusí být pouze kořením ve vaší kuchyni, kterým dochutíte steak nebo omáčku. S tímto kouzelným pokladem z Kampotu se dá čarovat nejrůznějším způsobem. A přidáváním do kávy či zmrzliny to teprve začíná. Pepř totiž nachází své uplatnění i v kosmetice, kde skvěle funguje v péči o vlasy a pleť. Černý pepř je bohatý na draslík, hořčík, železo a také vitamíny C a K Díky přítomnosti vitamínu C je pepř extrémně bohatý na vysoký obsah antioxidantů a má také antibakteriální a antibiotické účinky. Olej získávaný z černého pepře se tak dá využívat k ošetřování pokožky, jako prevence proti vráskám a také pomáhá odstraňovat pigmentaci. Nadrcený černý pepř lze využít také jako peeling, pomáhá například s hojením jizviček a skvrn po akné Díky antiseptickým účinkům také napomáhá k celkovému hojení a čištění pokožky. Je ovšem důležité myslet na to, že ne každý druh pokožky si s pepřem rozumí. Ze začátku přistupujte k jeho aplikaci na pokožku s opatrností a kombinujte jej s takovými nosnými látkami, u kterých máte jistotu, že je vaše pokožka dobře snáší. Využijte blahodárný černý pepř i na pokožku hlavy a na posílení své vlasové kořínky  Černý pepř může pomoci s odstraněním lupů, napomáhat k lepší kvalitě vlasů a dokonce i podporovat růst nových. Pro navýšení efektu můžete do směsi přidat také pár citrusových semínek, které taktéž napomáhají při boji s lupy a zároveň osvěží vaši pokožku. Myslete na to, že je důležité pepř nakombinovat s některou z nosných látek, aby pepř nebyl tolik koncentrovaný – například s jojobovým či meruňkovým olejem.  Zajímají vás další příznivé účinky pepře na vaše tělo? Přečtěte si například článek o blahodárných účincích piperinu.

Krama, to je kus Kambodže, kterou můžete nosit vždy při sobě. Třeba i doma v Česku. Nosí je ženy, nosí je muži a dokonce i děti všech sociálních vrstev. Kambodžské hedvábné či bavlněné šátky zvané Krama jsou nedílnou součástí tamní kultury i módním doplňkem. Kambodžané je dovedou využít na tisíc způsobů! Není přesně jisté, jak se šátku podařilo stát nedílnou součástí khmérské kultury, ačkoliv se historici domnívají, že může souviset s dávnými vazbami na indický subkontinent, kde jsou podobné šály velmi oblíbené. Je ovšem zajímavé, že žádná jiná země v jihovýchodní Asii historicky šátky v tak velké míře nenosila, což z Kramy dělá o to výraznější kulturní dědictví. Ani náboženství, ani politika Na rozdíl od jiných kultur, ve kterých jsou šátky vnímány jako součást náboženství a slouží především pro zakrytí hlavy, je Krama zcela nenáboženský a nepolitický symbol. Díky tomu se může tento kus hedvábné látky používat v podstatě na cokoliv: od přikrývání hlavy, přes nošení dětí až po houpací síť. Krama je dokonce součástí tradičního khmérského bojového umění. Během zápasu si ji bojovníci ovážou kolem pasu, hlavy či pěstí. Matky naopak kramu využívají k zavinutí svých dětí a jejich nošení na těle. Vůbec nejčastěji se však krama využívá jako klasický šátek či šál, který pomáhá chránit před kambodžským sluncem. Jak se od sebe Kramy liší? Krama byla také způsobem, jak se vyšší vrstvy odlišovaly od nižších. Ti nejvýše postavení si totiž Kramy nechávali vyrábět z hedvábí a v některých případech dokonce hedvábná krama zastupovala náš klasický zásnubní prsten během žádosti o ruku. O ceně kramy rozhoduje také její vzor. Zde samozřejmě platí, že čím složitější, tím nákladnější takový kus látky je. Proces výroby kramy si sice za staletí prošel určitým vývojem, stále se však jedná o ryze ruční práci, do které se zapojuje hned několik osob. Na jejím konci vzniká kus Kambodže, který můžete nosit i vy. A garantujeme vám, že vám bude slušet. :-) Jaký další suvenýr si z Kambodži můžete přivézt domů? Přečtěte si náš článek o těch nejautentičtějších památkách na tuto pohádkovou zemi.

V prvním díle našeho miniseriálu o zkoumání pepřových zrn vědeckou optikou jsme vám představili objev vědců z kambodžského Technického institutu. Ti při zkoumání chování červených pepřových zrn zjistili, že některé důležité látky ovlivňující chuť a vůni tohoto pepře jsou degradovány při sušení na příliš ostrém slunci. Jaký tajemný proces se tedy skrývá za uchováním 100% kvality vzácného červeného pepře? Povařením pepřových zrn při následném sušení dosáhli skvělých výsledků Doporučením vědců by vlastně mohlo být, aby farmáři sušili pepřová zrna při nižších teplotách pro zachování barvy i chutě. To je ovšem těžko proveditelný úkol jak z hlediska technické, tak i časové náročnosti. Vědci proto hledali řešení, jak se degradaci vyhnout a přesto nadále sušit pepř za vysokých teplot. A takové řešení skutečně našli. Oním tajemstvím je rychlé povaření zrn červeného pepře před procesem sušení. Vědci zjistili, že v momentě, kdy jsou pepřová zrna ponořená do vroucí vody, si při následném sušení uchovávají své vlastnosti. Během svých experimentů prováděli různě dlouhé vaření pepřových zrn, přičemž zjistili, že již po pěti minutách varu dochází ke změnám matric a enzymů ve struktuře pepřového zrna. Velmi důležitá je doba vaření Při delším vaření se procesy uvnitř zrna ustálí a proměny již nejsou tak výrazné. V momentě, kdy jsou předtím povařená pepřová zrna sušená při teplotách přesahujících 55 stupňů Celsia, nejsou procesy degradace látek uvnitř zrn tak zásadní jako v případě zrn, která si varem neprošla. Vařená zrna ve vroucí vodě si lépe uchovávají svou barvu a také chuťový a vonný profil. Závěr vědců tedy zní: pro zachování dokonalého červeného pepře je ideálním postupem nejdříve 5 minut zrna povařit a následně je sušit při teplotě 55 stupňů Celsia. Výsledkem by měla být zrna červeného pepře té nejvyšší kvality, které si zachovají maximum z látek, které obsahovaly v momentě utržení z pepřové liány. Ať žije věda!

Kampotský pepř v posledních letech doslova povstal z popela a opět k sobě přitahuje pozornost celého světa. Mimo profesionálních kuchařů, ale i nadšených amatérských milovníků vytříbených chutí, zaujal také vědce z Technologického institutu v Kambodži. Několik odborníků z fakulty chemicko-potravinářské nahlédlo pod slupku pepře, aby odkryli tajemství jeho chemického složení a definovalo ideální formu zacházení s pokladem z oblasti Kampotu. Jak dostat ze vzácného červeného pepře to nejlepší? Předmětem jejich zkoumání se stal červený pepř, který patří mezi speciality regionu. Jedná se o plně zralá pepřová zrna, která získávají na sladké chuti, aniž by se vytrácela jejich charakteristická pepřová štiplavost. Vědce zajímaly především vlastnosti chování tohoto pepře při postupu jeho zpracování po utržení z pepřové liány. Při klasickém postupu se pepřová zrna sklízí a následně suší na ostrém kampotském slunci. Teploty, které doprovází proces sušení, mohou přesahovat až 60 stupňů Celsia. Právě vliv teplot na chemické procesy uvnitř i vně pepřových zrn se stal předmětem bádání vědců. 55 stupňů Celsia je hraniční teplota pro uchování všech vůní a chutí Vědci zjistili, že v momentě, kdy teplota sušení zrn přesáhne 55 stupňů Celsia, začne docházet k degradaci hned několika důležitých faktorů, které ovlivňují celkovou chuť a vůni pepře. Zralé červené pepřové kuličky ztrácejí svou sytou barvu a začne se snižovat i obsah fenolických látek a flavonoidů, které se podílejí na chuťovém i vonném profilu pepřového zrna. Co naopak tyto teploty neovlivňují, je obsah piperinu v pepřovém zrnu, který mu propůjčuje onu charakteristickou štiplavost. I při teplotách dosahujících 65 stupňů jsou hodnoty této látky stálé a zrno je tak i nadále stejně štiplavé. Z vědeckého výzkumu by se nakonec mohl stát i inovativní přístup ke zpracování Kampotského pepře Výsledkem studie by tedy mohl být závěr a doporučení pro farmáře, aby svá pepřová zrna sušili za stálých teplot nepřesahujících 55 stupňů Celsia. V takovém případě ovšem proces sušení trvá delší dobu. Vědci proto přišli s řešením, jak pepřová zrna sušit rychleji při zachování jejich důležitých látek.  O tomto postupu se dočtete v našem dalším článku ze seriálu Když pod slupku Kampotského pepře nahlíží vědci.

Možná jste také byli fanoušky filmu Tomb Raider z přelomu tisíciletí, ve kterém si Angelina Jolie střihla roli Lary Croft. Slavný film natočený na motivy snad ještě slavnější počítačové hry se natáčel mimo jiné také v Kambodži. Kulisy k dobrodružným scénám poskytl chrám Ta Prohm, který je ukrytý hluboko v džungli. Duchovní místo, které dýchá pradávným životem Díky filmu můžeme dnes o chrámu mluvit jako o jednom z nejikoničtějších míst Kambodže. Jeho rozpadající se věže a zdi jsou svírány gigantickými kmeny stromů a jejich kořenovým systémem, což celému místu dodává na velmi zvláštní atmosféře. Při procházkách po zapomenutých nádvořích chrámu či uvnitř jeho stinných chodeb budete neustále pod dohledem kamenných soch válečníků a mytologických bytostí. V tomto chrámu se budete zkrátka cítit, jako byste putovali zpět časem a objevovali zapomenutou civilizaci.  Dnes je sice v rámci bezpečnosti a zpřístupnění pro návštěvníky chrám již téměř vytržen ze spárů džungle, přesto se jeho vzhled stále ze všech chrámů v Kambodži nejvíce přibližuje tomu, co nalezli jeho dávní objevitelé. Zašedlé stěny, rozpadlé struktury a mechem obrostlé kameny, které ve vás rozdmýchají spoustu fantazií a touhu objevovat také. Teď už chrámu vládne příroda Samotné kmeny a kořenový systém jsou dnes v podstatě nosnou konstrukcí některých staveb, které by se bez nich rozpadly. A není se čemu divit, vždyť chrám zde stojí od 12. století. Za svou historii byl místem pro život až 12 tisíc osob, které sloužily khmérskému panovníku Jayavarmana VII. Ten jej nechal vybudovat se záměrem postavit největší chrám v Angkoru, který zasvětil památce své matky. Ve své době zde bylo uctíváno na 300 buddhistických božstev. To trvalo až do doby, než se z chrámu stal hinduistický svatostánek. Ta Prohm dnes můžete obdivovat při vstupu do známého Angkoru. Ten otevírá od 7:30 a zavírá v půl šesté večer. Tak se zde nezapomeňte zastavit. Zajímá vás, co dalšího v Kambodži můžete objevit? V našich článcích najdete hned několik tipů!Zdroj fotografie Tomb Raider: Austria Forum

Černý pepř je kořením, které si většina z nás spojí se slanými pokrmy. Kdo by si jej nepředstavil na pořádném kusu masa, nebo s krémovými těstovinami! Od nás už ale můžete tušit, že kvalitní pepř je skvělou ingrediencí také do sladkých dezertů nebo zmrzliny. A nyní si ukážeme, že si naprosto perfektně rozumí i se sladkým ovocem, a to nejen jahodami. Čím kyselejší, tím lepší Černý pepř dokonale souzní především s ovocem s výraznou kyselostí, tedy ananasem, kiwi či méně zralými švestkami. Pepř dokáže kyselosti dodat štiplavý podtón, který chuť kyselého ovoce lehce uzemní a ozvláštní. Možná vůbec nejčastěji je ovšem černý pepř spojován s červeným ovocem, především jahodami, malinami a ostružinami. Nejlepším způsobem, jak si toto ovoce s pepřem vychutnat, je příprava ovocných pohárů, případně na ovoce nasypat jen trochu vanilkového cukru, přidat pepř a podávat. Pro zjemnění také nikdy není od věci přidat lžičku smetany či trochu vanilkové zmrzliny. Ve fantazii se meze nekladou - grilujte, pečte i smažte S Kampotským pepřem a ovocem se dá kouzlit i daleko propracovanějším způsobem. Až si budete na sklonku září užívat poslední sluneční paprsky roku v obklopení padajícího barevného listí, zkuste si tyto momenty zpestřit švestkovým koláčem s karamelizovanými švestkami a špetkou černého pepře. Velmi netradiční kombinací jsou také jahody s balzamikovým octem, ideálně krémovým, a černým pepřem. Jahody s těmito přísadami a trochou čerstvé smetany zavřete do dvou sušenek a máte skvělý letní dezert, kterými překvapíte každou návštěvu. A až budete v létě grilovat, zkuste na gril hodit také pár broskví. Ty se díky opečení stávají extra sladkými. Po vyndání z grilu je lehce opepřete pro vytvoření chuťového kontrastu a přidejte balzamikovo-limetkový přeliv, který dodá sladkým broskvím svěží kyselost. A pokud bude u grilu příliš horko, můžete se zchladit jednoduchými nanuky vytvořenými z jahodového pyré s kousky černého pepře. Tohle léto bude prostě dokonale pepřové. :-) Nenašli jste tu pravou letní inspiraci? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu, kde sdílíme pepřové tipy také od našich spřátelených restaurací a blogerů!

Pepř rozhodně platí za národní bohatství Kambodže. Tato asijská země však o svůj poklad málem přišla. Nadvláda Rudých Khmérů – extrémně nacionalistické organizace, která v zemi mezi lety 1975 a 1979 páchala opravdovou národní genocidu, si vyžádala nejen mnoho obětí na lidských životech, ale za oběť padla také část kultury země spolu s tradicí pěstování pepře. Proč zelená pepřová zrna Rudým Khmérům tolik vadila? Zemědělství ano, buržoazie ne Abychom blíže pochopili motiv likvidace pepřových plantáží, je nutné vysvětlit, proč vůbec Rudí Khmérové v zemi rozpoutali brutální teror. Ideou Pol Pota a jeho strany bylo v zemi nastolit tzv. agrární utopický socialismus, tedy nastavit mechanismy fungování státu opírající se výhradně o zemědělství a systém přerozdělování, díky kterým bude země zcela soběstačná. Problém ovšem spočíval v tom, že pro nastolení takového režimu žilo v Kambodži v té době až příliš mnoho osob. Proto začala cílená likvidace těch, kteří neměli nově vytvořenému systému co nabídnout. Jednalo se především o vyšší vrstvy, vzdělané, ať už to byli pedagogové, lékaři, právníci, obchodníci a další odborníci. Tak trochu překvapivě byli do skupiny buržoazních živlů zařazeni také pěstitelé pepře, kteří byli nuceni likvidovat své pepřové plantáže, v horším případě opustit svou farmu.  Desítky let obnovování tradic Teror Rudých Khmérů trval necelých pět let, přesto jej konali s takovou efektivitou, že tradice pěstování pepře téměř vymizela. Situaci navíc nenahrával ani ten fakt, že se jižní oblasti Kampot a Kep staly po svržení režimu útočištěm zbylých Rudých Khmérů, kteří se schovávali v místních horách. Tyto oblasti patřily historicky k oblastem s největší produkcí pepře a přítomnost Rudých Khmérů jeho pěstování i nadále znemožňovala. Situace se změnila až po přelomu tisíciletí, kdy bylo na tradici pěstování pepře opět navázáno a za necelých 20 let se stal pepř opět dominantní zemědělskou komoditou. Kampotský pepř tak opět pomáhá nejen kulturně, ale především ekonomicky, zapomenout na hořkou pachuť minulosti.

Krásné kambodžské ženy ladně tančící do rytmu tradiční hudby patří mezi poklady kambodžského dědictví po dávné khmerské civilizaci. Tzv. apsary, neboli nebeské nymfy či vodní víly, ve svých kostýmech plných zlata a barev bavily svým již dávné vládce sídlící v chrámech, jako je Angkor Vat. Přestože je tanec Apsara stále více populární, jeho kořeny sahají až tisíc let před náš letopočet. Něco jako znaková řeč? Tanec Kambodžského království vychází z hindské a buddhistické mytologie a má odkazovat na jemně se vznášející obláčky vodní páry. Ženy při něm kroutí boky, propínají ruce nad hlavu s až nepřirozeně vytočenými prsty. Jednotlivé choreografie jsou velmi složité a dívky se je učí od útlého věku dlouhých devět let. Ostatně – jen gest rukou je na dva tisíce! Trvá proto roky, než se jej naučí a dovedou k absolutní dokonalosti a jen nepatrně odlišné pohnutí rukou může z celého provedení udělat úplně jiný význam. Posláním nymf však podle tradic nebyl pouze tanec. Postupem času byly tyto ženy zbožštěny a jejich úkolem se stala péče o duše válečníků padlých v boji. Zároveň se stávaly životními družkami božských umělců, tedy především zpěváků a hudebníků. Duchovní odkaz Kambodžského království zamotal hlavu nejednomu králi Byť je tento půvabný tanec mytologickým symbolem, ženy jím motaly hlavy hlavně smrtelníkům. Výjimkou nebyli ani samotní králové. Tanečnice proto působily i na dvorech urozených vládců, kde zastávaly i roli společnic. Podle některých pramenů měl mít těchto božských společnic král Džajavarman VII. na 2 tisíce. Nebeské nymfy však plnily tuto úlohu v dobách, kdy se u nás stavěly středověké hrady a od 14. století byl jejich náplní opět již jen nebeský tanec, jehož podoba byla zachována i do dnešní doby. Pokud tedy někdy zavítáte do Kambodže, určitě se vydejte na některou slavnost, kde ženy a dívky Apsaru již tradičně tančí. Naskytne se vám téměř identická podívaná jako khmérským panovníkům před stovkami let. Tanec Apsara nám zatančily i dívky z naší spřátelené školy v Siem Reap  To, že se v tradicích opravdu pokračuje a dívky se Apsaru učí v Kambodži už od mala, dokazuje i návštěva základní školy nedaleko Siem Reap, kterou .pepper..field podporuje. Při návštěvě jsme dětem darem přivezli sportovní vybavení a školní pomůcky a místní školačky nám slavnostně Apsaru zatančily. Sledujte na Facebooku nebo Instagramu, kam zážitky z Kambodži pravidelně přidáváme! :-)

Černý pepř patří mezi nejrozšířenější koření na světě, což k němu láká velkou pozornost i ze strany nejrůznějších podvodníků. S pepřem se obchoduje na váhu, což nepoctivcům umožňuje váhu pepře v obalech nejrůznějším způsobem ovlivňovat. Přidávání slupek a dalších „nečistot “ k balení Váha je ovlivňována například přidáváním slupek černého pepře k celým zrnům či dalších „ingrediencí“, které v obsahu nemají co dělat. Jenže tyto podvodné praktiky, jenž se často dějí i u pepře běžně nabízeného v tuzemských supermarketech, lze díky vyvinuté metodě odhalit.   Vědci z Dánské technické univerzity se totiž zaměřili na výzkum možností odhalování podobných nekalých praktik u obchodu s vanilkou a černým pepřem. „Vyvinuli jsme metodu, která umožňuje zjistit, zda je černý pepř čistý, nebo zda obsahuje přidávané objemové materiály, jako jsou slupky, semena papáji a další odpad,“ vysvětluje vědkyně Amelie Sina Wilde. Jak bude kontrola kvality probíhat v budoucnu, je otázkou Metoda se opírá o technologii spektrometrie ve spojení s chemotermickými metodami. Na základě odebraného vzorku jsou vědci schopni přesně definovat obsah celého velkého exportního pytle, a určit tak kvalitu a čistotu dané zásilky. Rychle a efektivně tedy lze provést kontrolu kvality. Jedná se o univerzitní výzkum, který si do praxe ještě nějaký čas cestu hledat bude. Objevená metoda však dává naději spotřebitelům, že jednou budou používány takové nástroje, díky kterým budou mít jistotu, že kupují skutečně jen kvalitní pepř a nic jiného v něm. U nás v .pepper..field dosahujeme absolutní kvality a čistoty hned několika kontrolami, od ruční selekce přímo v Kambodži, až po potravinářskou laserovou technologii, která nám finálně balení naskenuje a tak se nikdy nestane, že byste v balení s Kampotským pepřem našli cokoliv jiného. :-)

Podobně jako je tomu u nás, dávají i Kambodžané oslavám Nového roku náležitou pozornost. Tento svátek, který se po vzoru například Indie nebo Thajska orientuje slunečním kalendářem, oslavuje nejenom začátek, ale i konec – končí totiž náročné období sklizně a farmáři si mohou na chvíli oddechnout. Silvestr s ohňostroji ale čekejte až na samotném konci – předtím je totiž potřeba udělat spoustu důležitých obřadů! 1. den (Moha Sangkran): Příchod andělů a nových lásek Khmerové věří, že v první den oslav Nového roku přichází Noví andělé, aby se starali o tento svět. Vyzdobí pro ně své domy, provedou generální úklid a připraví nápoje a ovoce, aby se tohoto světa – a hlavně do jejich domácností – andělé náležitě zamilovali. Každý spokojený anděl totiž v domě zůstane po celý rok a stará se o celou rodinu. V tento den se také chodí do chrámu pro požehnání, hrají se tradiční hry a někteří mladí Kambodžané vítají tento den jako příhodný okamžik k seznámení. V několika posledních desetiletích totiž v Kambodži „randění“, jak ho známe my, neexistovalo, a tak je tento svátek plný společného potkávání se na ulici velmi příhodným okamžikem udělat první krok a seznámit se s výjimečným partnerem. 2. den (Wanabot): Darování Jak praví jedno staré indické přísloví „Cokoliv stojí za to mít, o to stojí za to se také rozdělit“ – a toto Khmerové moc dobře vědí. V tento den obětují dary svým rodičům, prarodičům a starším lidem. Jedná se o hmotné dary, ale i peníze či oblečení pro chudé lidi. Navečer se všichni sejdou v chrámech, staví hory s písku a prosí mnichy o požehnání štěstí a míru. 3. den (Leung Sakk): Do nového roku řádně čistí a osvěžení Tento den bychom pojmenovali jako náš Silvestr – jedná se o ten den, kdy se z roku 2021 stane rok 2022. Hned ráno vyráží Khmerové do chrámu, aby vykonali obřad hory z písku a nechali se požehnat. Na řadu přichází také radostný svátek Srang Preah, kde se všichni osprchují. Ale nebojte, neznamená to žádné hromadné oslavy v kambodžských koupelnách, ale o rituální očištění. Vodou se polévají a koupou buddhistické sochy, mniši, starší lidé, rodiče i prarodiče, aby se jim lidé omluvili a zavděčili. A zároveň tak trochu proto, aby se mladí náležitě pobavili. Khmerský Nový rok je pro Kambodžany velkým tradičním svátkem plným barev a radosti. Užijete si jej i vy jako návštěvníci, pokud se zrovna v té době budete v Kambodži nacházet. V té době doporučujeme navštívit chrám Angkor Vat, kde můžete i vy dostat požehnání od mnichů, což může být nezapomenutelným suvenýrem po celý rok. Nebo se zastavte na jihu země, v Kampotu, pro ten nejlepší pepř na světě.

Kambodžský nový rok neboli khmerský nový rok (khmersky: បុណ្យចូលឆ្នាំខ្មែរ), nazývaný také Choul Chnam Thmey nebo Moha Sangkran, je tradiční každoroční oslavou nového roku v Kambodži. Tento třídenní svátek letos připadá na 14. - 16. dubna a pojí se nejen se začátkem slunečního roku např. podle Indie nebo Thajska, ale termínově například také s našimi Velikonocemi. A datum vlastně není to jediné, co mají tyto dva svátky společné. Pohanské požehnání nebo khmerská tradice? Kromě velmi tradičního čištění Buddhových soch parfémovanou vodou staršími, bohatého prostírání stolů s květinami a jídlem pro uctění svých předků a přehlídky nádherných svátečních oděvů, oslavují Khmerové příchod nového roku třeba i velmi oblíbeným poléváním vodou. Že vám to připomíná moravský venkov? To klidně může, protože tento zvyk vypadá opravdu velmi podobně a rozhodně při ní omladina zažije spoustu legrace jak u nás, tak v Kambodži! Připravte se na pořádnou sprchu Zatímco u nás takzvaná Oblévačka znamená polévání děvčat na Velikonoční pondělí – nejdříve kvůli trestu za lakotu a neobdarování koledníků, později jako známá omlazovací kúra – probíhala vždy za pomocí kýble a studené vody, v Kambodži se nejčastěji polévají tekutou omítkou (směs vody s trochou křídového prášku). Tento svátek se jmenuje Srang Preah. V obou případech máte téměř 100% jistotu, že tato sprcha nečekaně přistane na vaší hlavě díky mladší generaci, která si oba svátky náležitě užívá. Nenechte se ale zmást a neberte to rozhodně jako škodolibost, polévání vodou pro Khmery znamená omluvu – omlouvají se starším za jakoukoli chybu, kterou jim způsobili, a aby se jim zavděčili. Duben – čas dovolené To, proč Kambodžané slaví začátek roku právě v dubnu, má ve své podstatě dva důvody. Za prvé, v angkorské éře, tedy ve 13. století, změnil tehdejší khmerský král nový rok na pátý měsíc lunárního kalendáře, tedy na duben podle slunečního kalendáře. A protože je v Kambodži zhruba 95 % populace zemědělského zaměření, dávalo to všem velký smysl. Období od listopadu do března je pro khmerské zemědělce nejrušnějším obdobím, kdy sklízejí úrodu z rýžových polí. V dubnu si Khmerové najdou čas na takovou malou dovolenou po těžké práci na polích, protože ještě neprší a je stále velké horko.  A co Kampotský pepř, ptáte se? Ten se tomuto ukončení sklizně trochu vymyká, protože potřebuje jiné podmínky než rýže. A my už dobře víme, že ten nejvzácnější zralý červený pepř se sklízí až na přelomu května. 

Zatímco kuchyně z Vietnamu, Číny či Japonska je pro nás sice stále exotická, ovšem zdaleka ne neznámá, v případě kuchyně kambodžské (či chceme-li tradiční khmerské) se bavíme o chutích, které jsou nejen v České republice, ale i pro celou řadu dalších evropských zemí velkým tajemstvím. Jak tedy ve skutečnosti vypadá tradiční kambodžská hostina? Ve stravě Khmerů hrají důležitou roli rýže a sladkovodní ryby. V rýži jsou navíc opravdoví znalci – khmerská kuchyně využívá nad 2000 druhů! Jsou to suroviny, které jsou v zemi všudypřítomné díky řece Mekong a jezeru Tonle Sap. Toto jezero se během monzunového období rozlévá až na plochu 16 tisíc kilometrů čtverečních a přináší blahodárnou vláhu do rýžových polí a vytváří dokonalé prostředí pro tření ryb. Francie, Vietnam, ale i Čína Khmerské tradiční recepty jsou ovlivněny celou řadou okolních zemí. Na západě jsou patrné thajské vlivy, na východě zase vietnamské. Kuchyni však ovlivnili i čínští přistěhovalci a nesmíme opomenout ani francouzský vliv, kterému Kambodža podléhala v dobách kolonialismu této země Francouzi. Tradiční ingredience jsou tedy podobné těm, které jsou využívané i v dalších asijských zemích. Mimo ryb a rýže je to palmový cukr, limetky, česnek, chilli, kokosové mléko, citronová tráva, šalotka apod. Mezi tradiční pokrmy se tak řadí například ryba Amok dušená v kokosovém mléce a zabalená v banánovém listu. V tomto jídle hraje důležitou roli také kari pasta. Jedná se o národní jídlo, které bychom mohli přirovnat k naší svíčkové, i když v tomto případě hovoříme o velice zdravé svíčkové. :-) Jak se hřeší v Kambodži? I Kambodžané si ale umí dopřát trochu toho nezdravého, jak dokazuje Twa Ko, tedy tradiční klobása. Ta se vyrábí z vepřového či hovězího masa a různých směsí koření. Správná Twa Ko by měla obsahovat 20 až 25 procent tuku. Klobásu si nejraději ogrilují, případně si ji vychutnají se zeleninou a rýží. Nom banh chok je obdoba českého rohlíku s máslem a čajem. Jedná se o vývar s rýžovými nudlemi na kari, který Kambodžané rádi snídají. Tyto nudle jsou přelévány rybí omáčkou a servírují se s množstvím zeleniny, jako je okurka, fazolové klíčky, banánový květ apod. Kambodžané si také potrpí na sladké. V jejich případě představuje dezerty většinou sladké ovoce opět v doprovodu rýže. Nevěřili byste, kolik různých druhů banánů ve skutečnosti existuje, dokud nezavítáte na některých z kambodžských trhů. Mimo banánů je však velmi oblíbeným ovocem mango, ananas či durian se svou neobvyklou chutí a vůní, který Asiati doslova zbožňují.

Ačkoliv to na první pohled nevypadá, černý pepř je ovocným plodem stejně jako třeba hroznové víno. To znamená, že jeho chuť ovlivňují podmínky, ve kterých je pěstován a postupy, kterými je tak učiněno. Díky tomu se chuťový profil pepřových zrn pěstovaných v různých oblastech může výrazně lišit. Naprostý laik může shledávat pepřovou chuť každého zrna víceméně totožnou. Pokud však víte, na co se při ochutnávání zaměřit, i ti, jejichž jazýčky nepatří k těm nejchlupatějším, velmi rychle poznají zajímavé chuťové nuance. Kde začíná degustace a kde končí? Pokud budete ochutnávat pepř, je dobré se nejdříve zaměřit na Lot number, tedy šarži dané sklizně. Toto číslo vám napoví, jak vysoké čerstvosti daný pepř dosahuje a kde byl vypěstován. Pokud na sáčku Lot number chybí, takovému pepři se raději vyhněte. Nevíte, co přesně je Lot number a kde toto číslo hledat? Přečtěte si náš článek, ve kterém se dopodrobna tímto skvělým pomocníkem při hledání kvality zabýváme. Poté, co otevřete sáček s pepřem, se zaměřte na barvu a kvalitu zrn. Pokud se zrna drolí, jsou zatuchlá či dokonce plesnivá, pepř raději vůbec nekonzumujte. Celý obsah sáčku by měl mít jednotnou barvu. Neměly by se objevovat větší rozdíly mezi odstíny. Pamatujte na to, že u černého pepře platí: čím tmavší zrnko, tím kvalitnější. Sytá tmavá barva a konzistentní struktura bez prasklin a dalších optických změn je taktéž důkazem čerstvosti pepře. Při samotné ochutnávce se zaměřte na kyselost pepře, která by neměla být vůbec dominantní, ovšem měla by být lehce přítomna. Černý pepř se získává sušením zeleného pepře na slunku, takže kyselé tóny jsou na místě. Které aroma je na místě? Byť to může znít zvláštně, v chuti hledejte také sladké tóny, a to nejen u ovocného a plně zralého Kampotského červeného pepře. I u černého pepře by onu charakteristickou palčivost měly doprovázet sladké tóny. A v neposlední řadě u pepře hledejte také citrusové, kafrové a květinové tóny. Ty jsou nejvíce patrné právě u plně dozrávajícího červeného pepře, ovšem najít je lze i u ostatních barev pepřových kuliček.

Krysa ověnčená medailemi vlastně může působit tak trochu komicky, v tomto případě jde však humor stranou. Svou malou zlatou medaili si myšák Magawa vysloužil za svou službu pro organizaci APOPO, jejíž cílem je vyhledávat zaminovaná místa, od min je čistit a zpřístupnit tak místním další kus drahocenné půdy, kterou se předtím neodvážili obdělávat. Také my jsme Magawu podporovali a několikrát ho za náš pobyt v Kambodži navštívili. Zpráva o jeho smrti nás velmi zarmoutila. Pojďme si jeho důležitost připomenout alespoň následujícím článkem, který věnujeme tomuto krysímu hrdinovi. Magawa – statečný zachránce životů Magawa svou službu vykonával právě v Kambodži, která dodnes platí za jednu z nejzaminovanějších zemí na světě. Jedná se o pozůstatek krvavé genocidy Rudých Khmerů, kteří v zemi zabili či těžce zranili více než 64 tisíc obyvatel. Právě díky práci Magawy, jeho krysích kolegů a celého týmu v Kambodži se daří miny ve venkovských oblastech hledat po stovkách. Důvodů, proč se k hledání min využívají krysy, je hned několik. Tato zvířátka mají dokonale vyvinutý čich a pokud projdou tím správným tréninkem, jsou schopny vyčenichat chemikálie uvnitř min a dané místo označit. Odměnou jim je samozřejmě dobrota. Zároveň je jejich hmotnost natolik nízká, že se mohou minovým polem prohánět zcela beze strachu, že by svou malou packou zařízení aktivovali a došlo k výbuchu. Krysa se bez člověka neobejde – a člověk bez krysy také ne Díky tomu byl Magawa schopen prohledat plochu o velikosti tenisového kurtu během třiceti minut, což by běžnému člověku s detektorem zabralo i několik dní. Přesto tento krysí hrdina nikdy nebyl na hledání sám – člověk s detektorem mu vždy dělá doprovod, aby potvrdil jeho nález. Podle statistik se podařilo krysám celkově vyhledat téměř 65 tisíc min ukrytých v zemi, čímž bylo ochráněno na 1,7 milionu lidí před možným zraněním či dokonce smrtí. Proto je důležité vyzdvihovat a připomínat takové hrdiny, jako byl Magawa, který si poslední roky užíval zaslouženého odpočinku a který se stal vzorem pro celou řadu svých nástupců. Zdroj fotografie: PDSA

Možná si říkáte, zda si z vás netropíme blázny. Vždyť chuť pepře zná notoricky každý! V českých domácnostech ovšem bohužel nejčastěji narazíme na pepř od velkých producentů koření, kteří do sáčků s pepřovými zrny sypou pepř, jehož kvalita je žalostně nízká. Pojďme se společně vydat za tajemstvím kvalitního pravého pepře, který nám před několika lety učaroval a změnil nám život vzhůru nohama.  My nejsme prodejci stovek druhů exotických koření z celého světa. Jediné, co nás zajímá, je pepř, a to ten nejlepší na světě. Proto v naší nabídce najdete pouze pepř dovážený z provincie Kampot ležící v asijském státě Kambodža, kterou jsme si zamilovali okamžitě, jak jsme ji navštívili. Rozdíl poznáte okamžitě Jaký je rozdíl mezi pepřem z Kampotu a pepřem běžně dostupným v supermarketu je patrné na první pohled. Pepřová zrna Kampotského pepře jsou oproti běžnému pepři větší, výrazně plnější, mají dokonalou strukturu, a především jedinečně sytou barvu. Na rozdíl od nich je pepř ze supermarketu mdlý, často nese známky plísně a svou strukturou připomíná spíše vyfouknutý balonek než zrno plné pepřového dynamitu. Nejčastějším „supermarketovým“ projevem jsou pepřová zrna naprosto odlišné barvy, konzistence a velikosti v jednom sáčku – to značí nejasný původ a stáří pepře.  Rozdílná je i vůně obou pepřů. Zatímco v případě pepře ze supermarketu váš nos příliš aroma nezachytí, v případě Kampotského pepře se ocitnete na pepřové plantáži hned, jak otevřete sáček. V momentě, kdy pepř namelete, rozpoutáte malou bouři plnou nejen charakteristické pepřové vůně, ale i tónů citrusů, jehličnanů, sladkého ovoce a dalších. Ale pozor – jakmile takový pepř ochutnáte, už pravděpodobně nebudete chtít jiný a velmi rychle si na něm vypěstujete závislost. :-) Známe cestu každé pepřové kuličky Jedním z hlavních důvodů, proč je náš pepř oproti jiným tak výrazně kvalitnější, je samozřejmě unikátní lokalita, ve které je pěstován, ale také rychlost, s jakou je do České republiky přepravován. Pepř odebíráme přímo od farmářů a zasíláme rovnou do našich skladů, takže se nemůže stát, že by čekal kdesi v tmavém vlhkém překladišti, než o něj projeví zájem další překupník. U nás navíc máte jistotu, že se k vám vždy dostanou pepřová zrna větší než 4 mm. To je dáno nařízením vývozu Kampotského pepře, které je přímo v Kambodži dodržováno s maximální přesností, ruční selekcí a pinzetovým výběrem. V České republice navíc takto šetrně dovezený pepř ještě jednou na špičkových potravinářských strojích kontrolujeme laserovou optikou, abychom měli jistotu, že dostanete pouze tu nejčistší pepřovou kvalitu z Kampotu, kterou si zasloužíte.

Kambodža je země, kterou si za ty roky, kdy ji navštěvujeme, dovolujeme nazývat naším druhým domovem. Přesto nás nepřestává udivovat svou rozmanitostí a pestrostí a také některými úsměvnými fakty, které jsme se o ní dozvěděli. Angkor Vat na vlajce Chrám Angkor Vat ležící v provincii Siem Reap je asi nejznámějším místem Kambodže, kam ročně míří tisíce turistů. Mimo to, že se jedná o vůbec nejrozsáhlejší náboženský komplex na světě, je Angkor také jedinou budovou na světě, která se dostala až na národní vlajku. Žádný Happy Meal Přestože kambodžská – nebo chcete-li tradiční khmerská kuchyně – u nás není příliš známá, je skutečně výborná. Ovšem Evropan si při delším setrvávání v zemi může postesknout po pořádném „junk foodu“ – jídla z fast foodu západního typu. Problém je v tom, že v zemi nenajdete ani jeden McDonald's. Nejznámějšímu řetězci rychlého občerstvení se zde zkrátka nepovedlo zapustit kořeny. Zoufat však není potřeba, Burger Kingu se to podařilo.  Kdo by chtěl hodit „rychlé jídlo“ za hlavu a vyzkoušet pravou autentickou Kambodžu, doporučujeme zavítat k místním a ochutnat pravou khmerskou kuchyni, založenou na více než 2 000 druzích rýže, sladkovodních rybách a různých druzích zeleniny a ovoce. Třeba se v ní objeví i praví Kampotský pepř, kterému budete opravdu blízko. :-) Gekoni věští manželství Gekon obrovský je jedno z mnoha zvířátek, na která lze v zemi narazit. Místní je mají v úctě a dokonce věří, že jsou schopni věštit budoucnost. Jako zde my trháme okvětní lístky kopretin, Kambodžané počítají gekoní švitoření, aby zjistili, zda budou mít štěstí či kdy budou mít svatbu. Ta mimochodem trvá obvykle tři dny, což by u nás bylo opravdu hodně bublinek. Pohřby jsou skutečnou ceremonií Ještě větší událostí než svatby, jsou pro Kambodžany pohřby. Přestože průměrný měsíční příjem činí přibližně 100 dolarů, pohřby zde průměrně vycházejí na 9 tisíc dolarů. Obřad navíc může trvat až 49 dní, během během nichž se setkává široká rodina, která povětšinou skládá své veškeré úspory, aby bylo poslední rozloučení co nejdůstojnější. Miny na každém kroku Kambodža je dodnes jednou z nejzaminovanějších zemí na světě a tak se velké pohřební ceremonie často konají bohužel i z důvodu šlápnutí člověka na minu. Těch je po celé zemi roztroušeno na 8 až 10 milionů. Jedná se především o venkovské oblasti, kam turisté tak často nezavítají – cestování po Kambodži je bezpečné a sami Khmerové vítají každého návštěvníka s otevřenou náručí. Tohle je pouze jednou z částí krvavého dědictví Rudých Khmerů, jejichž rány Kambodža dosud zcela nezahojila. Do letošního roku pomáhal s postupným odminováním Kambodže odvážný krysí samec Magawa, kterého jsme v jeho záslužné činnosti podporovali i my sami. Za svůj život vyčenichal více než stovky min v kambodžských venkovských oblastech. Začátkem tohoto roku zemřel, a i když na jeho místo časem nastoupí nový trénovaný krysí zachránce, Magawa nám zůstane v srdci a jsme na jeho činnost právem hrdí.