Bílý pepř: proč byl v české kuchyni dlouho tabu?

Bílý pepř má ve světě koření trochu pošramocenou pověst. Možná jste si také někdy zakoupili tento druh pepře, který po rozbalení rozhodně nevoněl příliš vábně a zatuchlá pachuť byla cítit i na jazyku. Nekvalitní zpracování je bohužel charakteristické pro pepř velkých prodejců, kteří vozí pepř na náš kontinent nesprávně vysušený, což se značně podepisuje na jeho kvalitě. A to je velká škoda, protože chuť a vůně bílého pepře jsou něčím naprosto jedinečným, díky čemuž nebudete na tento druh pepře už nikdy nahlížet stejně. A to zejména poté, co okusíte ten náš z Kampotu.

Kafr, muškátový květ a grapefruit 

V momentě, kdy bílý Kampotský pepř nasypete do mlýnku a rozemelete na menší fragmenty, pepř rozvine svou jasně éterickou vůni kafru, šalvěje a cedrového dřeva. Tyto těžší vůně jsou podpořeny muškátovým květem, který harmonizuje s tóny grapefruitové kůry a dalšími jemnými tóny citrusů.

Po několika minutách se projeví jádro bílého pepře, ze kterého už silně ucítíte muškátový oříšek, květy tymiánu a meduňku, to vše podložené těžší vůní cedru, černého čaje a obilí.

Štiplavý cedr 

Po vložení do úst bílý pepř vyvolá v celé dutině jasně kořeněnou chuť, ve které jsou tak trochu překvapivě cítit chlebové tóny. Bílý pepř je jemný a lehce smetanový, přesto si ale zachoval některé vrcholy charakteristické štiplavosti, které jsou však v jeho podání bezchybně jemné. Největší dominantu hraje smyslné aroma cedru, které je v ústech cítit podobně jako v nose.

Jak vidíte, i bílý pepř může v mnohém překvapit. Proto mu zkuste dát ještě druhou šanci a vyberte takový bílý pepř, u kterého budete mít jistotu, že bude skutečně kvalitní – ten, který je loupaný ze zralého červeného pepře, čerstvý, pečlivě selektovaný a chuťově naprosto jedinečný. Ten, o který se například my staráme se stejnou láskou a péčí, jako farmáři v Kambodži. Dáte mu ještě šanci?